Září 2018 bylo velmi teplé a suché. V plné nahotě se tak ukázala absurdita zákazu neonikotinoidního moření osiva řepky. Řada pěstitelů byla nucena insekticidní ošetření vzcházejících porostů opakovat víckrát, a ani tak se jim někdy nepodařilo malé rostlinky řepky před invazemi dřepčíků zachránit. Kritické jsou v tomto ohledu zejména zásevy v sousedství strnišť po řepce s porosty vzešlými z jejího výdrolu. Odborná literatura uvádí, že vzhledem k rychlosti vznikajících škod jsou nutné opakované zásahy často v intervalu kratším než 48 hodin. Fotografie z 20.9. (torza rostlin) dokumentuje situaci po zaorání výdrolu řepky, který byl přes silnici k novému zásevu a kde v době zaorávání výdrolu řepky měl nově zasetý porost už 4 až 5 pravých listů. Invaze dřepčíků přes silnici byla tak silná, že se v některých místech nepodařilo ani takto vzrostlý porost zachránit. Ani velmi intenzivní insekticidní ochrana nedokázala zabránit lokálnímu holožíru. Povrch půdy v rýhách po secí kombinaci se místy v podstatě leskl černomodrou barvou krovek otrávených dřepčíků. Přesto stále přicházeli noví a noví brouci a jejich krátký žír (než došlo k otravě ošetřenými rostlinkami) stačil k tomu, aby způsobili, že v okrajových částech pole (u silnice od zaorávaného výdrolu) zůstaly plochy k dispozici pro sekundární zaplevelení. Řada zemědělců na podzim 2018 plošně zlikvidované zásevy řepky zaorávala (tyto situace se děly při invazích na malé vzcházející rostlinky) a přesévala, a to i v rozsahu jedné třetiny celkové plochy zaseté řepky